Videokonference je moderní způsob komunikace, který se stále častěji využívá v řadě oborů. Přenáší se při něm obraz i zvuk, účastníci si během přenosu mohou vyměňovat také různě zpracovaná a upravená data.
Videokonference se uplatňují při poradách managementu podniků, státních organizací i ozbrojených složek. Obohacují odborné semináře a kurzy, firemní školení i výuku na školách. Pravidelně se užívají v medicíně, výzkumu i projekční činnosti. Uplatnit se mohou při marketinkových, propagačních i kulturních akcích. Osvědčily se dokonce i v soudní praxi. Slouží také při kontrolní činnosti.
V nejjednodušší variantě mohou tuto technologii využít dvě osoby, které místo obyčejného telefonního přístroje použijí videotelefon. Existuje však široká škála zařízení, která umožňuje do videokonferencí zapojovat podstatně větší počet účastníků a připojovacích bodů. Do videokonference se mohou zapojit i stovky lidí, které technicky vysoce kvalitní přenos budou sledovat v sálech na promítacích plátnech a velkoplošných projektorech.
Pořizovací a provozní náklady jsou u většiny videokonferenčních systémů poměrně vysoké. Přesto se tato investice v podstatě vždy vyplatí.
Výrobci videokonferenčních zařízení i řada nezávislých analytických firem vypracovali studie návratnosti vynaložených investic do těchto systémů. Velká většina firem došla k jednoznačným závěrům:
Pro videokonferenci je používá jeden, výjimečně několik málo účastníků. Jedná se buď o digitální videotelefony nebo speciální karty do osobních počítačů - tzv desktopové videokonferenční systémy.
Desktopové systémy jsou vybavovány jednoduchou kamerou, jako zobrazovací zařízení slouží vlastní monitor počítače, zvuk je snímán a reprodukován pomocí mikrofonu a reproduktorů zvukové karty PC, speciálního hlasitého telefonního přístroje, případně náhlavní soupravy. Připojení doplňkových periferií bývá omezeno na maximálně jeden přídavný video vstup. Osobní počítač dovoluje snadnou integraci se softwarovým vybavením pro sdílení dat. Software například umožňuje otevření stejného dokumentu všem příslušně vybaveným účastníkům a uspořádat tak videokonferenci pro práci nad tímto dokumentem.
V tomto případě se videokonference odehrává v malé až střední místnosti.
Systém je tvořen základní jednotkou, ve které je integrována kamera s mikrofonem. Jako zobrazovací zařízení slouží běžný televizor (připojení pomocí AV vstupu). Dále lze připojit a používat několik externích periferií, většinou dokumentovou kameru a videorekordér. Pro připojení různých typů elektronických tabulí nebo počítače bývá k dispozici datový vstup.
Kompaktní systémy se snadněji přenáší a instalují. K tomu bývají baleny do praktického kufříku.
Tyto systémy se užívají pro videokonference ve střední i velké místnosti nebo sále.
Tvoří je základní jednotka, která zajišťuje zpracování obrazu, zvuku a dat a řízení systému. Je možné připojit i několik kamer s kvalitou S-video a možností elektromechanického řízení pohybu. Mikrofon bývá stolní a pro rozsáhlejší prostor je možné ho zapojovat kaskádně. Jako výstupní jednotka se podle provedení používá buď běžný televizor (připojení pomocí AV vstupu) nebo multimediální VGA monitor, samozřejmě je možné připojit i projektor, plazmatický displej a ozvučovací aparaturu.
Skupinové systémy jsou vybaveny i více externími videovstupy, oddělenými výstupy pro videorekordér a současně zobrazují lokální, vzdálený i statický obraz. Datových vstupů, využitelných stejným způsobem jako u kompaktních systémů, rovněž bývá více.
Rozšiřují komunikační možnosti videokonferenčních zařízení. Videokonferenční servery (nazývané též multipoint servery) slouží k vytvoření videokonferenčního spojení tří a více stran. Zajišťují zpracování a distribuci zvukového, obrazového a případně i datového signálu mezi jednotlivými zúčastněnými stranami.
Řízení takové videokonference lze konfigurovat od nejjednoduššího přepínání hlasem (tzv. voice activated) až po konferenci řízenou moderátorem. Sofistikovanější řízení musí být podporováno připojenými videokonferenčními zařízeními. Videokonferenční brány slouží k převodu signálu mezi jednotlivými přenosovými médii (ISDN, LAN/WAN, ATM).
Rozšiřují vstupní a výstupní možnosti jednotlivých videokonferenčních systémů:
Pro přenos zvuku, obrazu a dat pro videokonferenci je nutné použít přenosových medií. Může se jednat o protokol TCP/IP (např. LAN, WAN, ATM, Frame Relay). Zde je kompatibilita jednotlivých videokonferenčních systémů zaručena mezinárodním protokolem H.323.
Nejpoužívanějším mediem v ČR pro videokonferenční spojení je Euro ISDN2 ve formě od jedné (dvoukanálové) linky až po Euro ISDN30. V tomto prostředí je směrodatný mezinárodní protokol H.320. Přenosy po sítích Internetu se totiž nedoporučují, protože při nich není možné zajištění Quality of service (pro celou přenosovou cestu!).
Spojení jednotlivých videokonferenčních systémů je možné navázat jako point-to-point (bod-bod) nebo jako point-to-multipoint (vícebodové spojení). Point-to-point spojení se uskutečňuje pomocí vlastních videokonferenčních zařízení, multipoint spojení potom pomocí videokonferenčních serverů, které jsou opět různého technického provedení podle přenosového prostředí, v kterém jsou provozovány. Vzájemné propojení dvou rozdílných platforem lze zajistit pomocí videokonferenčních síťových prvků. Je tedy možné navazovat spojení například ze sítě ISDN do LAN/WAN a obráceně.
Prioritou videokonferenčního spojení je vždy zvuk, obraz zabírá až sekundární část přenosového pásma a pro přenos dat je dynamicky přidělován virtuální kanál. Přenosová rychlost potřebná pro kvalitní přenos videokonferenčních signálů se pohybuje od 128kb/s do 512kb/s (ISDN) a od 176kb/s do 768kb/s (TCP/IP).